O nejstarší historii vesničky a vzniku jejího jména

Vesnice Karasy

Pojedete-li po státní silnici od Jestřebí směrem na Zahrádky u České lípy, tak když se při průjezdu dlouhou "jestřebskou rovinkou" podíváte vpravo, pod romanticky zvlněnými kopečky, z nichž nejvýraznější je "Spící panna" se skálou připomínající tvář otočenou nosem vzhůru, spatříte několik samostatně stojících zemědělských usedlostí, nebo farem, dříve známých také jako dvorce, které tvoří kdysi samostatnou obec Karasy, nyní součást Zahrádek. Jednotlivé usedlosti jsou situovány ve zpočátku poměrně příkrém svahu na severním břehu Novozámeckého rybníka, s mnoha pískovcovými roklemi, postupně se otevírajícím do bažinaté roviny před Provodínem, pod výraznou siluetou Kraví hory.

Jednotlivé usedlosti ve svahu jsou od rybníka těžko přístupné, tradičně k nim vedly cesty od silničky na Srní. Původní cesta, dříve situována ještě o pár metrů výše ve svahu, bývala často zaplavována, také rozloha Novozámeckého rybníka bývala téměř třínásobná! Ještě dnes ji lze ve stráni vypozorovat v podobě pískovcových kamenných zídek, nebo štuků, lemující její původní okraj.

Nejstarší doložená psaná zmínka o Karasech je z orku 1525 tehdy německy: Karis, Kaars, Karasj...Ves však musí být původu staršího, protože Karaský rybník se objevuje ve výčtu majetku již roku 1480, ale přízvisko (obdoba dnešního příjmení,tak řečený) "z Karas" je doloženo v místním kraji již od roku 1400. Kamenné nástroje nalezené severně od Karas však dosvědčují osídlení ještě mnohem starší, až z eneolitu - starší doby kamenné. Nálezům je věnována samostatná kapitola.

Nejstarší zmínka o současných Karasech se prolíná s nějakým Dvorcem (Dvořcem), nejspíše na místě první usedlosti po pravé straně silnice na Provodín, ukryté mezi kopečky, borovicemi a pískovcovými skalkami. In Dworczi žije roku 1380 Vítek ze Dvorce, který má dva syny, o jednomž z nich je doložena zmínka z roku 1422 jako o Hanušovi Karasovi z Dvorce, jehož syn Jaros Karas z Dvorce je roku 1441 jmenován hejtmanem v České lípě. Nejspíše dnešní dvůr Mariánov (možná od Mayerhoff,nebo ale také od Marienhof,Marianhof) leží na místě kde býval tento Dvorec.Karasů se od 15.století vyskytuje hodně, i když jsou jmenováni jen hejtmané, držitelé různých majetků a úředníci.Jeden von Karas byl kolem roku 1457 loupežníkem u Norimberka.

Pozůstatkem původního panského sídla, které Přibík z Týna (bývají uvedeni i bratři Přibík a Petr) prodal jako ves Karasy (zboží) s pustým poplužním dvorem, Václavovi z Vartenberka v roce 1543, jsou dvoupatrové spletité sklepy s takzvanými "rytířskými schody" a se starou studnou na dně nejhlubšího sklepa, nalázající se pod domkem čp.39. postevanému na skalní plošině nad cestou a sahají až ke staré borovici černé. Karasy nejspíše vznikaly jako jednotlivé usedlosti s přístupem shora, i když je cesta kolem vody v mapách zakreslena a v roce 1654 je zde již 9 selských usedlostí a dva chalupníci.

Roku 1787 mají Karasy již 19 domů a od roku 1850 bývaly samostatnou obcí, ke které patřilo Srní a Kraví hora, roku 1893 měla obec 172 obyvatel ve 30 domech a roku 1930 dokonce 202 obyvatel ve 33 domech, z toho 10 čechů. Po válce byla obec obnovena, ale stále klesající počet obyvatel vedl k jejímu zrušení a sloučení se Zahrádkami.

Kraví hora, na jejímž vrcholku je dodnes něco poněkud bizarního - na vrcholku kopce najdete hlubokou jámu, přesněji dvě proti sobě. Býval to lom na tuf, ale byly zde nalezeny i nějaké minerály, zatím jsem se nedopátrala jaké. Nicméně na vrcholku kraví hory jsem byla dvakrát a to místo má zvláštní atmosféru. Podobně třeba jako vrcholky v okolí "spící panny" nad Provodínem. Je z nich cítet zvláštní energie.Bonusem jsou pochopitelně nevšední a nádherné výhledy do romantické krajiny překrásného Máchova kraje...

Historii Karas by mělo jít do značných podrobností vypátrat až do roku 1556. Od tohoto roku zde byla vedena pamětní kniha - Gedenkbuch, kde jsou uvádění místní obyvatelé, rychtáři, majetkové převody, spory atd. Kde je tato kniha nyní nevím,ale jakmile to vypátrám, uvedu to zde. Majetky v Karasech drželi od roku 1651 Kounicové. B Kinský uvádí k roku 1556 ve výčtu obyvatel naší vsi mnohá česká jména:Krčmář, Vacek, Kašpar, Mach jejichž nositele lze u nás v okolí vypátrat až do dnešních dnů. Po roce 1700 se v německy vedených kostelních účtech sv.Barbory objevuje další časté místní jméno: Jakob Janko

Zdroj: Mgr.Bohumil Daniel, Zahrádky u České lípy v dobách minulých, zpracovala (c) Myšpule